Uzavřený systém

Uzavřený systém — je systém, který prakticky nevyměňuje energii, látku ani informace s okolním prostředím. V systémové analýze se pojem uzavřeného systému používá k popisu modelů a objektů, jejichž fungování lze považovat za autonomní vůči vnějším vlivům.

Obecná charakteristika

Uzavřený systém se vyznačuje následujícími znaky:

absence nebo minimalizace toků látky, energie a informací mezi systémem a prostředím;
autonomnost fungování — stav a chování systému jsou určeny jeho vnitřními strukturami a procesy;
relativní nezávislost na změnách vnějšího prostředí;
omezenost zdrojů a možností rozvoje uvnitř systému.

Úplně uzavřené systémy se v reálném světě vyskytují jen velmi vzácně. Model uzavřeného systému se však často využívá pro zjednodušenou analýzu procesů, kdy lze vliv vnějších faktorů zanedbat nebo je vědomě vyloučit.

Charakteristické rysy uzavřených systémů

Izolace od prostředí — vazby systému na vnější objekty buď neexistují, nebo jsou zcela zanedbatelné.
Uzavřený okruh fungování — procesy probíhají uvnitř systému bez přítoku nebo odtoku vnějších vlivů.
Stálost struktury — omezení vnějšího působení přispívá k zachování struktury a vnitřních vazeb.
Determinovanost chování — v modelu se předpokládá, že stav systému je zcela určen jeho vnitřními zákony a počátečními podmínkami.

Příklady uzavřených systémů

idealizovaný tepelný systém izolovaný od okolního prostředí (v rámci termodynamického modelu);
autonomní technický systém v testovací komoře s konstantními podmínkami;
uzavřené matematické modely, kde jsou všechny vstupní a výstupní parametry pevně stanoveny a zadány.

Je důležité pochopit, že v praxi absolutně uzavřené systémy prakticky neexistují — každý reálný systém v té či oné míře interaguje s okolním prostředím.