Klasické metody systémové analýzy

Úvod

Klasické metody systémové analýzy vznikly v polovině 20. století jako odpověď na potřebu řešit složité, málo strukturované problémy v oblasti řízení, inženýrství, ekonomiky a společenské praxe. Tyto metody vycházejí ze systémového přístupu a nabízejí strukturované postupy analýzy, modelování a výběru řešení.

Rozvoj klasických metod je spojen s činností výzkumníků, jako jsou E. Quade, S. Optner, J. I. Černjak, J. P. Golubkov a S. Young, z nichž každý přispěl k utváření praxe systémového výzkumu. Jejich přístupy vymezují základní etapy systémové analýzy — od formulace problému až po vypracování a implementaci řešení.

Klasické metody zůstávají aktuální a slouží jako základ pro moderní metody systémového myšlení a systémového inženýrství.

Klasické metody systémové analýzy

Klasické metody systémové analýzy představují soubor přístupů vyvinutých ve 20. století k řešení složitých, málo strukturovaných problémů v různých oblastech — od obranného průmyslu až po řízení organizací. Tyto metody vycházejí ze systémového přístupu a zahrnují postupné etapy analýzy, modelování a rozhodování.

Obecná struktura metodologie systémové analýzy

Obecná metodologie systémové analýzy zahrnuje následující etapy:

1. Identifikace problémů a stanovení cílů — vymezení existujících problémových situací a formulace cílů analýzy.
2. Vypracování variant a modelů rozhodování — generování alternativních řešení a sestavení modelů pro jejich hodnocení.
3. Hodnocení alternativ a výběr řešení — analýza a srovnání alternativ s využitím různých kritérií.
4. Realizace řešení — uvedení vybraných řešení do praxe.
5. Hodnocení účinnosti řešení a důsledků jejich realizace — analýza výsledků realizace a případná úprava strategie.
6. Navrhování organizace pro dosažení cílů — strukturování organizačních procesů a zdrojů pro efektivní dosažení stanovených cílů.

Metoda Quadeho

Metoda navržená E. Quadem zahrnuje následující etapy:

1. Formulace úkolu — vymezení problému a stanovení hranic výzkumu.
2. Výběr alternativních způsobů řešení úkolu — generování možných řešení.
3. Výzkum zdrojů vynakládaných na řešení úkolu — analýza potřebných zdrojů a jejich nákladů.
4. Sestavení modelu — vypracování modelu systému pro analýzu alternativ.
5. Výběr hodnotících kritérií — stanovení kritérií pro srovnání alternativ.
6. Srovnání alternativ a přijetí rozhodnutí — výběr nejlepšího řešení na základě analýzy.

Metoda Optnera

S. Optner navrhl následující posloupnost etap systémové analýzy:

1. Identifikace příznaků — odhalení znaků problému.
2. Určení aktuálnosti problému** — posouzení závažnosti problému.
3. Stanovení cíle — formulace cílů analýzy.
4. Odhalení struktury systému a jeho vadných prvků — analýza stávajícího systému a zjištění nedostatků.
5. Určení struktury možností** — vymezení potenciálních změn.
6. Nalezení alternativ — generování možných řešení.
7. Hodnocení alternativ — analýza výhod a nevýhod každé varianty.
8. Výběr alternativy — přijetí rozhodnutí.
9. Sestavení rozhodnutí — vypracování plánu realizace.
10. Přijetí rozhodnutí kolektivem vykonavatelů a vedoucích — odsouhlasení rozhodnutí se zainteresovanými stranami.
11. Zahájení procesu realizace rozhodnutí — počátek implementace.
12. Řízení procesu realizace rozhodnutí — kontrola plnění.
13. Hodnocení realizace a jejích důsledků — analýza výsledků a případná úprava.

Metoda Černjaka

J. I. Černjak navrhl následující strukturu systémové analýzy:

1. Analýza problému — vymezení a formulace problému.
2. Definice systému — stanovení hranic a prvků systému.
3. Analýza struktury systému — studium vzájemných vazeb a hierarchií uvnitř systému.
4. Formulace obecného cíle a kritéria systému — stanovení cílů a hodnotících kritérií.
5. Dekompozice cíle, zjištění potřeby zdrojů a procesů — rozložení cíle na dílčí cíle a určení potřebných zdrojů.
6. Zjištění zdrojů a procesů, kompozice cílů — integrace dílčích cílů a zdrojů.
7. Prognóza a analýza budoucích podmínek — posouzení vnějších faktorů a jejich vlivu.
8. Hodnocení cílů a prostředků — analýza souladu cílů a dostupných prostředků.
9. Výběr variant — volba nejvhodnějších řešení.
10. Diagnóza stávajícího systému — posouzení aktuálního stavu systému.
11. Sestavení komplexního programu rozvoje — vypracování akčního plánu.
12. Navrhování organizace pro dosažení cílů — strukturování organizace pro realizaci plánu.

Metoda Golubkova

J. P. Golubkov vymezil následující etapy systémové analýzy:

1. Formulace úkolu — stanovení cílů a omezení.
2. Výzkum — shromažďování a analýza informací.
3. Analýza — sestavení modelů a prognózování důsledků rozhodnutí.
4. Předběžný úsudek — formulace předběžných závěrů.
5. Potvrzení — ověření a upřesnění závěrů.
6. Konečný úsudek — přijetí konečného rozhodnutí.
7. Realizace přijatého rozhodnutí — uvedení rozhodnutí do praxe.

Metoda Younga

S. Young navrhl následující posloupnost etap v procesu formování rozhodnutí:

1. Stanovení cílů organizace — určení strategických cílů.
2. Identifikace problémů při dosahování těchto cílů — odhalení překážek.
3. Výzkum problémů a stanovení diagnózy — analýza příčin a důsledků problémů.
4. Hledání řešení problému — generování možných řešení.
5. Hodnocení všech alternativ a výběr nejlepší z nich — srovnávací analýza variant.
6. Odsouhlasení rozhodnutí v organizaci — projednání a schválení vybraného řešení.
7. Schválení rozhodnutí — oficiální přijetí rozhodnutí.
8. Příprava na uvedení rozhodnutí v platnost — plánování implementace. Řízení uplatňování rozhodnutí — kontrola realizace.
9. Ověření účinnosti rozhodnutí — hodnocení výsledků a případná úprava.

Literatura

• Optner S. Systémová analýza pro řešení obchodních a průmyslových problémů. - M.: Sovětské radio, 1969.
• Quade E. Analýza složitých systémů. - M.: Sovětské radio, 1969.
• Cleland D., King W. Systémová analýza a cílové řízení. - M.: Sovětské radio, 1974.
• Golubkov J. P. Metody systémové analýzy při přijímání manažerských rozhodnutí. - M.: Znanije.
• Černjak J. I. Systémová analýza v řízení ekonomiky. - M.: Ekonomika, 1975.
• Young S. Systémové řízení organizace. - M.: Sovětské radio, 1972.
• Systémový výzkum. Ročenka. - M.: Nauka (periodická publikace věnovaná otázkám systémové analýzy).
• Volkova V. N., Denisov A. A. Základy teorie systémů a systémové analýzy. - Petrohrad: Nakladatelství SPbGTU, 2001.

Viz také

• Systémová analýza
• Systémový přístup
• Modelování
• Rozhodování
• Projektové řízení