Činnost
Činnost — cílevědomá aktivita člověka. Při dosahování svých cílů člověk využívá přírodu, působí na ni, přetváří ji i sebe sama.
Činnost je:
- cílevědomá — směřuje k cíli;
- instrumentální — je zajištěna nástroji k dosažení cíle;
- situační — uskutečňuje se v situaci a závisí na ní;
- orientována na určitý objekt.
Cílevědomá činnost — znamená, že usiluje o stanovený cíl. Účelná — znamená, že je tak či onak sladěna s cílem. Nástroje jsou prostředky k dosažení cíle, jejichž efektivita při dosahování cíle je člověkem vědomě chápána. Normy používání nástrojů jsou kulturně zakotveny ve znalostech a předávány dalším lidem. Jde jak o nejjednodušší nástroje pro fyzickou práci, tak o prostředky vysoké úrovně, například lidské dovednosti. Prostředky činnosti jsou nezbytné jako dostatečné podmínky jejího uskutečnění.
Činnost — je koordinovaná struktura: cíl musí odpovídat konkrétní situaci nebo určitému objektu a prostředky musí být účelné, tj. musí zajišťovat dosažení cíle.
Aby bylo možné definovat akt činnosti, je nutné stanovit přinejmenším její cíle, objekt a prostředky.
V souladu s cílem působí prostředky na objekt. Tato nejjednodušší struktura aktu činnosti může být rozvinuta. Na místo objektu lze umístit proces přeměny výchozího materiálu v určitý konečný produkt. Působením prostředky (nástroji, instrumenty) člověk přeměňuje výchozí materiál v konečný produkt, který odpovídá cíli. Cíl poukazuje na možný produkt aktu činnosti — ještě před zahájením činnosti v sobě obsahuje obraz konečného produktu. To, co člověk chce nakonec získat, existuje „předem", v ideální podobě, ve formě cílů. Produkt vzniká v procesu přeměny materiálu.
Materiál procesu přeměny může být „věcný" — pak hovoříme o aktu výrobní činnosti. Materiál může být znakový — pak hovoříme o aktu myšlenkové činnosti. Například přeměna matematického vzorce nebo informačního modelu objektu.
Cíl — poukazuje na konečný produkt — a tedy nepřímo i na výchozí materiál přeměny, z něhož produkt vzniká. Prostředky musí zajišťovat dosažení cíle. Prostředky jsou spojeny s konečným produktem, protože musí zajistit jeho získání z výchozího materiálu. Prostředky jsou spojeny s procesem přeměny jako celkem — každý konkrétní prostředek se používá v určitých procedurách procesu přeměny výchozího materiálu.
Činnost je koordinovaná:
- cíl musí odpovídat konkrétní situaci nebo určitému objektu
- prostředky musí být účelné, tj. musí zajišťovat dosažení cíle.
Obecné informace
V činnosti, jak pozitivní, tak negativní, lze rozlišit (předpokládá se existence) následující procesy, vykonávané v obecném případě:
- proces rozhodování;
- proces zapojení do činnosti;
- proces stanovení cílů;
- proces navrhování plánu (programu) akcí;
- proces realizace plánu (programu) akcí;
- proces analýzy výsledků akcí a jejich srovnání se stanovenými cíli;
- procesy organizační, včetně vytváření struktur, procesů řízení a plánování.
Druhy činnosti podle vztahu subjektu k realizovanému objektu
Typy činnosti jsou rozlišovány podle typů vztahu subjektu ke světu objektů, realizovaných v těchto formách činnosti:
- Praktická činnost je zaměřena především na přeměnu světa v souladu s cíli stanovenými člověkem.
- Poznávací činnost slouží cílům porozumění objektivním zákonům existence světa, bez nichž není možné plnit praktické úkoly.
- Estetická činnost — pojem odrážející formy a projevy lidské činnosti determinované estetickou potřebou; předpokládá přenos smyslů určovaných hodnotovými orientacemi toho či onoho společenství a jedince.
- Řídící činnost zaměřená na řízení organizací.